3. 1. 2023

Droga 2

Mám divnou náladu, jdu pěšky do města a cestou si zase škrábu hlavu i obličej, cestou zpět jdu většinou po hlavní silnici a to i po prostředku, a čekám, že mě srazí některý z kamionů. Nikdo netroubí, ale auta stíhají zpomalit rychlost a brzdit. Ztrácím pud sebezáchovy a převládá u mě touha postavit se čelem vozidlu, které to ubrzdit nestihne. Neudělám to jen proto, že je silnice rovná, a skončila bych možná jen potlučená v nemocnici. Bojím se, že ublížím kolemjdoucím lidem, proto když jde maminka s kočárkem, raději kolem ní proběhnu, nedokážu ručit za své chování, že druhým neublížím, a obávám se, že škrábání vlastní mi nebude stačit. Když jdou proti mě na chodníku lidé, přejdu na druhou stranu silnice. Představuji si, že se rozeběhnu hlavou proti zdi, ale uvědomuji si, že to nic neřeší a není to způsob, který by mě dokázal zabít. 

Doma potom navečer stále někdo zvoní u vchodu na zvonky, to mě dál vytáčí, křičím z balkónu "Jděte už do p..i", ale nikdo tam není, zvonek vypínám. Přijde mi, že účinek té drogy postupem času dál gradoval, pokud tedy nebyla dávka zvyšována. Křičím doma, pak sedím na balkóně a znovu hlasitě křičím, chci, aby mě někam zavřeli a izolovali, mám strach, že ublížím. Jsem nebezpečná sobě, i ostatním. Nějaká paní na mě mluvila, přestala jsem jí pak odpovídat. 

rok 2022:

Zvíře

Amputace nohy

Gynekologické vyšetření

Porod; zlomená ruka (29. 11. 2022)

TK 160/132, P92

Záchvat v obchodě

Droga 1

Výhřez dělohy